Nazval ji BE[A]ST, tedy „zvíře“, nebo taky „nejlepší“. Když chtěl student Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně Filip Páral ve své bakalářské práci zhodnotit, která z proudnic pro požární sport je ta nejlepší, zjistil, že ideální není žádná. S výsledkem se nespokojil a nad rámec závěrečné práce navrhl vlastní proudnici, která kombinuje to nejlepší z dosavadních řešení. Od univerzity si licencoval užitný vzor, kterým je proudnice chráněna, a chystá se s ní na trh.
Filip Páral sice studoval automobilové a dopravní inženýrství, auta ho prý ale nikdy moc nebavila. Zato se ve svém rodném Bořitově na Blanensku odmala věnoval požárnímu sportu. „Když jsem se ve druhém ročníku rozhlížel po tématu bakalářské práce, žádné téma spjaté s auty mě nezaujalo. Tak jsem si říkal, že spojím příjemné s užitečným a zkusím zanalyzovat, která proudnice na trhu je nejlepší,“ říká Páral.
Když Filip Páral se svým týmem cvičí na tzv. požární útok, mezi hasiči označovaný za „královskou disciplínu“ požárního sportu, je to právě on, kdo má jako jeden ze dvou proudařů za úkol srazit terč. Zkušenosti s proudnicemi tak má z první ruky. „Při analýze jsem zjistil, že žádná z proudnic dostupných na trhu není dokonalá. Tak jsem se rozhodl navrhnout vlastní, která se poučí z chyb a slabin ostatních,“ vzpomíná Páral. Obrátil se na Simonu Fialovou z Odboru fluidního inženýrství Viktora Kaplana, která souhlasila a jeho práci vedla. „Byla úžasně ochotná, a často udělala i víc, než musela,“ chválí si Páral.
Při vývoji musel skloubit dva zásadní parametry: usměrnění proudu a tlakový spád. Kompaktní proud je důležitý pro to, aby se dalo na terč lépe mířit. Když se totiž proud vody rozšíří na tvar kužele, zakrývá tryskající voda proudaři výhled. Tlakový spád si lze zase představit jako zpětný ráz při střelbě z pistole. Má jej opět na svědomí voda: dorazí do proudnice, která se na konci zužuje na méně než třetinu vstupního průměru, což způsobí prudké trhnutí. „Vždycky to bude kompromis mezi těmito dvěma kritérii. Když dokonale vyřeším jedno, přelije se problém do druhého,“ vysvětluje Páral konstrukci proudnice nazvané BE[A]ST, kde se snažil zmíněné parametry co nejvíce vybalancovat. Svoji proudnici navíc doplnil o protiskluzovou úpravu povrchu a vyvážil ji, aby se s ní sportovcům lépe běhalo.
Mladý podnikatel
Proč se do úkolu nad rámec bakalářské práce vůbec pustil? „Mám rád výzvy. Nejvíc na mě funguje, když mi někdo řekne, že něco nejde. Prostě jsem se do toho zakousnul a chtěl to dotáhnout do konce. Bylo to martyrium a vyzkoušel jsem si všechno možné: od vývoje, přes návrh konstrukce, shánění dodavatelů, až po marketing a tvorbu webu,“ říká Páral.
S proudnicí, kterou užitným vzorem ochránilo VUT, se student rozhodl začít podnikat. Se školou proto uzavřel licenční smlouvu. „Odbor transferu technologií se zaměřuje spíše na ochranu a komercializaci technických řešení zaměstnanců, s vynálezy studentů přichází do kontaktu méně často. Ročně jde jen o několik studentských vynálezů. V tomto případě jsme do jednání vstoupili po vzájemné dohodě s panem Páralem a zajišťovali udělení užitného vzoru chránícího proudnici i vypořádání všech závazků tak, aby pan Páral mohl proudnici bez obav vyrábět a prodávat,“ vysvětlil vedoucí Odboru transferu technologií VUT Roman Molík.
Jako začínající podnikatel je Filip Páral samouk. Inspiruje se hlavně příběhy jiných byznysmenů, poslouchá podcasty a rozhovory. Zkoušel si třeba domluvit výrobu v Číně, ale cena produktu by byla příliš vysoká. Nakonec našel výrobce v Brně, na konci května zamířilo do výroby první 50 kusů. I když jeho proudnice bude patřit mezi dražší na trhu, už má v rámci předobjednávek první zákazníky.
Živobytí se z toho ale nejspíš nestane. „Dlouhodobě by mě jen tento produkt neuživil. Byl bych ale rád, kdyby se mi vrátily investované peníze a pokud by mi zůstal nějaký zisk, který bych mohl investovat do dalšího vývoje. A kdyby nic, dalo mi to aspoň spoustu zkušeností,“ uzavírá Páral.