V souvislosti s potřebou snižovat uhlíkovou stopu se i v letectví objevuje výzkum rozvíjející technologie alternativních pohonů. Vodík se jeví jako perspektivní palivo jak pro použití v termočláncích pro produkci elektrické energie, tak jako vhodná alternativa k přímému spalování a náhradě fosilních paliv.
Tyto tendence lze pozorovat jak u menších dopravních letadel např. ZeroAvia, tak u velkých výrobců jako je Airbus s projektem ZEROe. Zavádění takových letadel neklade nároky pouze na samotná letadla, ale i na vybavení a zabezpečení letiště, kde jsou hledána technická řešení k zajištění bezproblémového a bezpečného skladování a následného tankování paliva. Zásadní změna, jakou může být zavádění vodíku, veškeré manipulace a nakládání s ním v prostředí letiště, vyžaduje výzkum nejen z pohledu technických řešení, ale také organizačních a legislativních změn, pro úspěšný přechod k bezemisnímu létání.
Letecký ústav se ve svém výzkumu zabývá systematickým rozvojem možností vodíkové infrastruktury na úrovni:
-
letiště a nutných změn v organizaci jeho provozu – rozvoji technologií uplatnitelných při skladování a distribuci H2
-
možnosti přímé výroby H2 na letištích, a jeho využití pro potřeby H2 mimo letiště
-
postupy pro mimořádné situace
-
instalace palivové soustavy v letounech