„Pro toho, kdo věří ve fyziku, je oddělení minulosti, přítomnosti a budoucnosti pouhou iluzí,“ řekl prý Albert Einstein. Proto ani třicáté narozeniny Ústavu fyzikálního inženýrství na FSI nejsou tím, co se zdají: byť pod současným názvem ústav funguje tři dekády, historie a tradice fyziky na VUT je mnohem delší. Koneckonců, co by to bylo za technickou univerzitu – bez fyziky.

Uplynul sotva rok od založení C. k. české vysoké školy technické v Brně a už vznikla potřeba zajistit pro její posluchače systematickou výuku teoretických oborů, fyziku nevyjímaje. V roce 1900 byl proto vypsán konkurz na místo profesora obecné a teoretické fyziky. Získal je rodák z nedalekého Slavkova, v té době profesor Karlovy university František Koláček, který jako vědec světově proslul teoretickými pracemi z oblasti optiky.

František Koláček byl v čele Fyzikálního ústavu dva roky, než se vrátil do Prahy. Na jeho postu jej vystřídal Vladimír Novák, který ústav vedl až do roku 1939. A byl nesmírně zajímavou osobností. Profesor Novák byl velkým propagátorem experimentální fyziky (pro zajímavost: jako první u nás provedl pokus na základě Roentgenovy zprávy o paprscích X). Napsal první české moderně pojaté vysokoškolské učebnice fyziky a byl také jedním z průkopníků české vědecké fotografie, napsal ale i praktickou příručku pro fotografy nazvanou „Praktická fotografie“. V roce 1903 stál u zrodu takzvaných vysokoškolských extenzí – tedy přednášek pro veřejnost – na Moravě. A svůj otisk nezanechal jen na dnešním VUT, zejména když v roce 1911 jako rektor brněnské české techniky podpořil vznik druhé české vysoké školy v Brně, dnešní Masarykovy univerzity.

V dalších letech se v čele fyzikálních pracovišť (postupně totiž vznikl I. a II. fyzikální ústav), vystřídala řada skvělých akademiků. Citelnou ránu celé brněnské technice zasadila druhá světová válka. Během ní I. fyzikální ústav přišel o svého vedoucího, profesora Josefa Sahánka. Ten patřil mezi průkopníky v oboru elektromagnetických vln. Když přišla německá okupace, zapojil se do odboje v Obraně národa. V prosinci 1941 si pro něj přišlo gestapo a odvedli jej do Kounicových kolejí, odkud byl počátkem února 1942 transportován do Mauthausenu. Tam 23. března téhož roku zahynul.

Další ránu zasadil škole porevoluční vývoj. V roce 1951 část výuky přešla na Vojenskou technickou akademii (předchůdce dnešní Univerzity obrany), která pod sebe převzala i kompletní vybavení II. fyzikálního ústavu a část I. fyzikálního ústavu. Zbytky brněnské techniky se spojily pod hlavičkou Vysoké školy stavitelství, kde vznikla katedra fyziky jako pokračovatel předchozích ústavů. V roce 1956 došlo ke znovuobnovení VUT a o rok později i jedné katedry fyziky, která zajišťovala výuku fyzikálně orientovaných předmětů pro celé VUT.

Až v roce 1961 se katedra rozdělila na tři a dnešní FSI, FAST a FEKT tak získaly vlastní katedru fyziky. „Po tomto dělení měla katedra fyziky fakulty strojní 17 členů. Část byla umístěna v obytném domě na Sadech osvobození 4, zbývající část nejprve na Gorkého, poté v areálu brněnské techniky na Kraví hoře,“ píše Otakar Franěk v knize Dějiny České vysoké školy technické v Brně. Vedle výuky fyziky se katedra věnovala i výzkumu, zejména v aplikacích optiky v inženýrství. Ve druhé půli 80. let se s celou fakultou přesunuli i fyzikové do nového kampusu Pod Palackého vrchem.

Rok 1989 byl pro vysoké školy novým impulzem a nejinak tomu bylo i v oblasti fyziky. Na Fakultě strojní byl v roce 1991 otevřen nový studijní obor Inženýrská optika, o rok později byl inovován obor Fyzikální inženýrství. V roce 1994 vznikl obor Přesná mechanika a optika a v témže roce byla katedra transformována na dnešní Ústav fyzikálního inženýrství. Ten rozšířil svůj záběr i o nanotechnologie a také o zapojení do projektu CEITEC, díky němuž dnes velká část zaměstnanců ústavu pracuje a bádá jak na FSI, tak i na CEITECu VUT.

Ústav fyzikálního inženýrství letos sice „sfoukne třicet svíček na dortu“, navazuje ovšem na mnohem víc. Ostatně, jak pravil Einstein: čas je relativní…