Zvyšování excelence síťováním, přenosem znalostí a výměnou osvědčených postupů. Tak se dá v kostce shrnout hlavní motiv programu Horizont Evropa: Twinning. Týká se to i projektu BAANG, v němž mají partneři možnost sdílet navzájem své zkušenosti. Kromě zvyšování vědecké excelence projekt zahrnuje i rozvoj v oblasti řízení výzkumu a administrativy. Jak se daří posouvat projektovou podporu na Fakultě strojního inženýrství v Brně? Zeptali jsme se projektové manažerky Blanky Marušincové.

V čem je pro tebe projekt BAANG výjimečný?

Celkově je to výzva, a nejen pro mě. Máme v projektu zapojených devět mladých vědců, z toho tři se začátkem projektu začínali své doktorské studium, takže pro ně bylo všechno nové: mezinárodní projekt, fungování v projektovém týmu, výjezd a výkon na špičkové zahraniční univerzitě, první publikace, konference. To, že se aktivně zapojují, je obrovsky posouvá dál. A co se týká nás jako projektové podpory, tím, že jsme v roli koordinátora, tak je naším úkolem sejmout z celého mezinárodního týmu byrokratickou zátěž. Aby se kolegové mohli věnovat vědě a činnostem, které jsou v projektu naplánované.

Splnil projekt tvá očekávání, nebo je něco jiné?

Komunikace s vědci je mnohem příjemnější, než jsem čekala. Abych to vysvětlila: naši partneři opravdu patří ke špičce světových univerzit, takže jsem z toho měla na začátku respekt. Ale tým si skvěle sedl, a to i přesto, jak je multioborový. Všichni jsou do projektu zapálení a myslím, že posun je vidět v mnoha směrech. Nejen v oblasti vědecké, kde je i díky propojení různých oborů často potřeba zapojit inovační myšlení, ale i v oblasti spolupráce. Mladí vědci mají možnost na vlastní kůži zažít, jak funguje špičkový zahraniční tým. Stávají se platným členem a zažívají, že na jejich výstupech záleží a jsou důležité i pro další, navazující práci kolegy. Komunikace je hodně intenzivní a posun mladých vědců je nepřehlédnutelný.

V čem účast na BAANGu zatím posunula tebe a tvoji práci?

Dává mi to obrovskou příležitost podívat se pod pokličku projektové podpory na špičkových univerzitách. Například na TU Delft mají skvěle zvládnutý Data Management, celou oblast mají velmi dobře metodicky uchopenou. Podpora vědců v této oblasti je zařazena hned od začátku doktorského studia. Nebo Imperial College, kde jsme propojení s ekvivalentem naší strojní fakulty: mají deset ústavů a za rok jenom na fakultě podávají dvanáct tisíc projektů! Je zajímavé, jak funguje tamní projektová podpora – od centrální úrovně, kde se řídí ubírání celé univerzity včetně vydávání vzorových dokumentů, přes fakultu, která řeší rozpočet, až po ústavy, na kterých mají vždy tým třeba deseti až dvaceti lidí, který řeší právě podporu koordinátorů a řešitelů projektů. Nedávno jsme u nás na oddělení provedli analýzu, které z inspirací lze přenést do naší praxe a jak posouvat procesy u nás.

Ty jsi měla nedávno možnost podívat se osobně na Imperial College. Jaké byly nejsilnější dojmy?

Byla jsem velmi mile překvapená, jak jsou vstřícní a sdílní, i když jsem z jiné univerzity. Imperial na mě působí velmi strukturovaně. Vše má svůj řád. Přijde mi, že velmi dobře reflektují národní průzkumy. Například výsledky průzkumu z roku 2002, které poukázaly na nesoulad mezi dovednostmi absolventů, ať již na magisterské či doktorské úrovni, a dovednostmi požadovanými zaměstnavateli, vedl na Imperialu ke vzniku a rozvoji další podpory studentů a vědců. Tato podpora je řízena centrálně, nabízí až osm set kurzů ročně. Cílí na to, aby absolventi zažívali úspěch při uplatňování svých technických znalostí v praktickém prostředí, ať se vydají na dráhu akademickou, nebo jinou.

A co bylo ještě zajímavé, tak koučink je jednou z běžných forem podpory, ať pro studenty, vědce, či zaměstnance. Nejen, že mohou využít pět až sedm sezení s koučem, ale Imperial přímo školí koučovací principy a techniky a podporují jejich zavádění do výuky či praxe, například při vedení studenta či doktoranda. Podle rozhovoru s interní koučkou Elenou koučovací přístup a facilitace zefektivňuje jak spolupráci samotných akademických pracovníků, tak posouvá i práci se studenty. Je to i jeden ze silných motivačních aspektů pro dokončení doktorského studia. Právě během koučinku lze podpořit vnitřní spokojenost studenta, a jak Elena zmínila, když je student spokojený, nemá důvod studium předčasně opouštět.

Koučink je ale i součástí BAANGu, že?

Ano, v projektu jsme pilotně zapojili právě i podporu našim mladým vědcům formou koučinku. Takovýto mezinárodní projekt přináší pro mladé vědce velkou zodpovědnost a hodně závazků. Kromě běžných povinností plní projektové úkoly a cíle a není jich málo. Při vytváření projektu jsme zvažovali, jak vědce podpořit a nenechat je v tom samotné. Proto jsme jako jednu z aktivit navrhli podporu formou koučinku. Před výjezdem probíhá první setkání s koučem, kterému předchází úvodní triáda. Tam se setkává vedoucí, mladý vědec a kouč, ujasní si principy koučování, které u nás ještě nejsou moc známé, a dohodnou se na očekávaných výstupech. Pak již pracuje sám mladý vědec a kouč. Druhé setkání probíhá v polovině výjezdu a po příjezdu probíhá poslední setkání a závěrečná triáda s vedoucím. Z pilotní implementace máme pozitivní ohlasy, ať už od samotných vědců nebo od jejich školitelů, zejména v tom, že díky koučinku si mohou stanovit cíle, srovnat myšlenky a za svým cílem si jít. Mnohdy je totiž člověk zahlcen vším možným a tak se lehce stane, že se cíl zamlží nebo ustoupí do pozadí.

VUT má v projektu tři zahraniční partnery, kteří se v žebříčcích hodnocení řadí mezi světovou špičku. Myslíš si, že máme něco, co se mohou oni naučit od nás?

Věřím, že je projekt inspirativní i pro naše zahraniční partnery. Hned během kick-off meetingu se i díky profesionálním facilitátorům podařilo odstartovat pracovně-kreativní prostředí. Partneři byli mile překvapeni, jak byl meeting do detailu připravený a koncipovaný. Ocenili zejména interaktivitu, dynamičnost a to, jak se hned od začátku dařilo díky facilitátorům efektivně propojovat různé obory. Já jsem byla naopak překvapená, že to pro ně byla první takováto zkušenost. Projekt nás určitě rozvíjí všechny. Projekty Horizon Europe jsou velmi prestižní. Zejména pro mladé zahraniční vědce zapojené v projektu se rovněž jedná o první zkušenost s tímto typem výzvy. Procesy se stále inovují a ani naši partneři nerealizují jeden takový projekt za druhým, takže si myslím, že je to pro ně také obohacující.

Je nějaká konkrétní věc, kterou ses díky tomu projektu naučila ty osobně?

Učím se plánovat hodně v předstihu, protože jsem si vědoma toho, že zapojení vědci mají plný diář. Takže plánovaný společný výjezd řeším i s půlročním předstihem a domlouvám termín tak, aby se to hodilo co největšímu množství lidí. Uvědomuji si, že korektní komunikace je velmi důležitá a osobní setkání v průběhu realizace projektu upevňují vztahy a zvyšují motivaci vzájemné spolupráce. Zároveň to, že se účastním i realizace takového projektu, znamená, že při přípravě dalšího projektu mohu tyto zkušenosti zhodnotit a projektovou žádost posunout zase o level výš.