Před šedesáti lety byl na Vysokém učení technickém v Brně instalován první počítač a začala plně fungovat samostatná Laboratoř počítacích strojů. Počátky počítačové vědy na VUT byly ovšem spletité, a tak první počítač LGP-30 i nová laboratoř našly svůj domov na strojní fakultě.
Laboratoř počítacích strojů byla zřízena rozhodnutím rektora při katedře matematiky strojní fakulty v roce 1959, jiný zdroj uvádí vznik laboratoře jako samostatného útvaru na fakultě v roce 1961. Jisté je, od kdy se mohlo pracoviště pyšnit vlastním počítačem, který byl první na VUT: v roce 1961 rozhodlo ministerstvo o zakoupení a instalaci počítače LGP-30.
„Na svoji dobu to byl docela malý a unikátní počítač. A také velmi progresivní. Řada počítačů byla v té době spíše experimentální, a proto trpěly tak říkajíc dětskými nemocemi. Naopak LGP-30 byl komerčně vyráběný počítač, který nesloužil k experimentům, ale k výpočtům,“ vzpomíná Branislav Lacko, který na počítači pracoval jako student a dodnes působí na VUT na Ústavu automatizace a informatiky FSI.
Počítač LGP-30 byl na svou dobu unikátní i tím, že se jako americká technologie vůbec dostal za železnou oponu. V USA se vyráběl od roku 1956 a ke koupi byl za 47 tisíc dolarů, což by v přepočtu na ceny v roce 2020 činilo téměř půl milionu dolarů. „V té době už byly v Československu instalované velké sálové počítače převážně sovětské výroby, ale ty by si škola nemohla dovolit. Navíc byl začátek 60. let, pomalu se blížilo pražské jaro, začínalo uvolnění. Nejspíš i proto bylo možné sem tento počítač dovézt,“ myslí si Lacko. Sám na něm plánoval výpočty pro svoji diplomovou práci, výpočetní možnosti LGP-30 se ale ukázaly jako nedostatečné, takže diplomku nakonec dokončil na jiných, později instalovaných strojích.
V roce 1962 už byl počítač LGP-30 v plném provozu, instalován v budově v dnešní Údolní ulici, tehdy Obránců míru. „Počítač byl pevně propojen s elektrickým psacím strojem, který děroval osmistopou děrnou pásku, takže sloužil k zadávání dat a pokynů, tedy k obsluze počítače. Další samostatné elektrické psací stroje byly v takzvané děrovně. Protože je ne každý uměl obsluhovat, psaly se pokyny na speciální formuláře a později je pracovníci děrovny vyděrovali do děrné pásky,“ vzpomíná Lacko.
Laboratoř počítacích strojů působila jako výpočtové centrum nejen pro VUT, ale i pro další instituce nebo výrobní podniky. Pracoviště bylo ve své době svou vybaveností největší na vysokých školách v Československu. Kromě toho, že zajišťovalo výpočtový čas pro potřeby výzkumu, začalo také vychovávat první odborníky v oblasti počítačů. „Počítače od začátku sloužily i pro výuku. Nicméně tehdy to nebyly předměty zcela běžné, spíše mimořádně vypisované. Většinou si studenti došli s jednoduchým programem vyděrovaným do pásky, aby provedli nějaký výpočet. V té době se vůbec řešilo, co a koho učit,“ dodává Lacko.
První počítač LGP-30 brzy zastínily výkonnější sálové počítače: v lednu 1966 byl na VUT instalován sovětský MINSK 22, o půl roku později přibyl švédský DATASAAB D21 a v září 1972 konečně i československý počítač TESLA 200. V roce 1975 měla laboratoř kolem 80 zaměstnanců a počítače byly využívány na tři směny, často i o víkendu. Počítač LGP-30 se později přesunul na Katedru samočinných počítačů, která byla v roce 1964 založena na elektrotechnické fakultě, a kde má své kořeny dnešní FIT. Naopak z Laboratoře počítacích strojů vznikl v roce 1992 dnešní organizační útvar CVIS, který se dodnes hlásí k odkazu a návaznosti na působení Laboratoře počítacích strojů.
Technické muzeum v Brně chystá na 22. září k tématu odbornou konferenci, podrobnosti naleznete zde.