Vystudoval matematické inženýrství, známým se ale stal díky zcela jiné činnosti: psaní. Absolvent FSI a středoškolský učitel matematiky Jan Horníček získal v roce 2020 za svůj román Čarostřelec prestižní Literární cenu Knižního klubu. A i když by se mohlo zdát, že psaní a matematika jsou od sebe na hony vzdálené, využívá Horníček své matematické myšlení právě ke konstrukci napínavých příběhů.
„Čarostřelec je historická detektivka a na detektivkách mám rád, že se všechno musí propojit a zapadnout do sebe. Velmi se mi hodila myšlenková abstrakce, kdy si člověk umí věci rozplánovat, udělat osnovu, načrtnout…takové matematické a strojařské myšlení. Než jsem začal knihu psát, sestavil jsem si logický konstrukt celého děje a teprve poté jsem konstrukci oblékl hávem slov,“ říká Jan Horníček o své prvotině.
Než ale mohl v rukou potěžkat svůj první vydaný román, psal řadu let takzvaně do šuplíku. Psaní bylo i důvodem, proč opustil doktorské studium matematiky a stal se středoškolským učitelem, spíš než ve vědě se v tu chvíli viděl právě v tvůrčím psaní. „Přesto na studium matematického inženýrství vzpomínám moc rád, hrozně jsem si ho užíval. V ročníku nás bylo pár, ústav si nás hýčkal. Ve výuce se střídali ti nejlepší pedagogové, což byli velmi kompetentní lidé jak profesně, tak po stránce pedagogické, a zároveň byli nesmírně lidští. Byly to krásné roky,“ vzpomíná.
Láska a nadšení pro matematiku je u Horníčka znát. Snad proto se snaží jako učitel napravit reputaci předmětu, který u řady středoškoláků příliš nadšení nevyvolává. „Myslím si, že hodně dětí má s matematikou problém, protože je jiná než ostatní předměty. V řadě předmětů se stačí něco nabiflovat, v matematice je nutné přemýšlet a lidé na to nejsou zvyklí. Druhý problém je formalismus, skrze který studenti těžko chápou, jaké myšlenky jsou za ním ukryté. Jinak řečeno naučí se nazpaměť poučky, aniž by usilovali o pochopení. Studenti pak mají často hlubokou frustraci z toho, že matematiku nechápou, a není lehké tento blok odbourat. Pokud nebudeme děti učit matematicky myslet a omezíme se jen na formalismus, budeme ve svých pedagogických snahách selhávat,“ myslí si Horníček.
Svým studentům matematiku přirovnává k posilovně. „Dělat matematiku je jako chodit do posilovny zvedat železo. Je to jen zvedání železa, ale jakýkoliv sport pak budete dělat, tak ten trénink využijete. Když se člověk naučí pracovat s logikou, vytrénuje si mozek a ten se mu pak dobře používá v jakémkoliv jiném odvětví,“ říká Horníček. A od studentů na oplátku čerpá inspiraci pro své psaní. „Učitelská profese je skvělá v tom, že potkávám spoustu různých lidí a různých zajímavých typů. Třeba ve svém prvním románu jsem většinu svých postav pojmenoval po svých studentech,“ přiznává s úsměvem Horníček. A slibuje, že pokud vznikne další kniha hodná vydání, bude to opět napínavá detektivka.
Absolvent oboru: matematické inženýrství