Nikoliv železná, ale „ocelová lady“ je absolventka strojní fakulty Šárka Mikmeková. Pro rodačku z Třince jakoby byla ocelařina předurčená: za sebou má pětiletou zkušenost v jedné z největších ocelářských firem světa a o oceli umí vyprávět přímo poeticky. Dnes se svým týmem na Ústavu přístrojové techniky Akademie věd vyvíjí nové metody klasifikace ocelí.
S nadsázkou říká, že v Třinci se všichni rodí jako oceláři. „Pravdou je, že mám k ocelařině velký vztah, ocel živila celou moji rodinu. Ale náš region nejsou jen železárny, je to rázovitý kraj, kde jsou nádherné kopce, máme specifickou kulturu,… Odjakživa mne to táhlo k technice, šla mi matematika a fyzika,“ říká Mikmeková.
V Brně začala nejprve studovat astrofyziku, později nastoupila i na strojní fakultu VUT. „Už při bakalářském studiu mne zaujal předmět zaměřený na materiály, na magistra jsem si potom zvolila materiálové inženýrství. Materiály se hezky doplňují s fyzikou pevných látek, kterou jsem tehdy studovala na Masarykově univerzitě,“ vysvětluje Mikmeková, která už od bakalářského studia působí na Ústavu přístrojové techniky AV ČR a dnes tam vede vlastní výzkumnou skupinu.
Na doktorském studiu se jí naskytla možnost vyrazit na stáž do japonské Tojamy. Tamní půlroční angažmá bylo jejím prvním kontaktem s Japonskem a jeho kulturou. Začala se učit jazyk a do Japonska se pak opakovaně vracela. „Těsně před dokončením doktorátu přišla nabídka stáže v tamní ocelárně JFE Steel. Několikrát jsem tam vyrazila na kratší stáž a po dokončení doktorátu mi nabídli vůbec první pozici postdoka, takovou tam ještě nikdy neměli. Řekla jsem si, že to zkusím, a zůstala jsem celých pět let, později už jako zaměstnanec,“ vzpomíná.
Její práce byla úspěšná, s japonským fyzikem Tomohiro Aoyamou vyvinuli novou zobrazovací metodu zviditelnění fáze v TRIP oceli a vysloužili si tak ocenění od Japan Institute of Metals and Materials. V podobném výzkumu pokračuje i po návratu do Brna. „Pořád se zabývám vývojem nových technik pro zobrazování struktury ocelí, ale nově jsme si přibrali na pomoc umělou inteligenci a metody hlubokého učení. Našim cílem je vyvinout objektivní techniku pro klasifikaci struktury ocelí. V současnosti je klasifikace čistě subjektivní: člověk si musí připravit vzorek například naleptáním a pak se na něj podívá, to je ale čistě subjektivní a hodně záleží i na zkušenosti metalografa. Neexistuje metoda, která by byla objektivní a opakovatelná, aby bylo možné výsledky vzájemně srovnávat,“ popsala Mikmeková.
A co ji na oceli tak baví? „Často mluvíme o nanomateriálech a moderních kompozitech, ale skoro všechno je z oceli: auta, konstrukční prvky budov, ocel najdete všude. Navíc dnes už jsou oceli velice pokročilé a moderní materiály se špičkovou nanostrukturou. Fascinuje mne jejich praktičnost a variabilita použití,“ uzavírá Mikmeková.
Absolventka magisterského oboru: Materiálové inženýrství