Budoucnost viděl v automatizaci a robotizaci, ale o vlastní strojařině měl pramálo tušení, s trochou nadsázky by se dalo říct, že nevěděl, co je soustruh. Fakultu strojního inženýrství považoval za těžkou školu, a i to byl vlastně hlavní důvod, proč si ji vybral ke studiu. Má totiž rád výzvy, jeho dosavadní životní cestu však výrazně ovlivnilo také několik náhod. Ale není se čemu divit, protože slovy Blaise Pascala „Náhoda pomáhá těm, kteří jsou na ni připraveni“. A to Jan Hudeček, nedávný absolvent FSI, rozhodně je. Může nám to napovědět i japonské motto, kterým se řídí, 頑張りましょう！ Ganbarimashō(šó)! (Dejme do toho vše!)
Vysokoškolský život odstartoval rodák ze Slovácka v Brně. Věřil, že studium zvládne s lehkostí, jak byl zvyklý doposud. Stačí přece látku pochopit! První zápočet z matematiky však neuděl a výsledkem prvního zápočtu z fyziky byl mínus jeden bod. O tomto okamžiku hovoří jako o bodu zlomu. Pevně se rozhodl, že své dosavadní zvyky v učení musí změnit a udělá vše pro to, aby školu úspěšně dokončil. Vydal se cestou ganbarimashō(šó)! Ale nebylo to snadné, řadě jeho tehdejších spolužáků vnitřní motivace chyběla a už tehdy, po prvních neúspěších, studium opustili.
Hudeček nakonec velmi náročný první ročník studia Základů strojního inženýrství úspěšně zvládl a začal pronikat do tajů strojařiny. Neponechal však nic náhodě a již v té době navázal spolupráci s bojkovickou strojírenskou firmu GYRUS s.r.o. Postupně své ve škole získávané vědomosti ověřoval v praxi, zabýval se konstruováním malých zařízení na tvarování a stříhání plechu. Cesta již byla namířena k magisterskému studiu Výrobní stroje, systémy a roboty.
O dalších krocích mladého strojaře rozhodl telefonát ze studijního oddělení, který připomněl blížící se termín odevzdání přihlášek na studijní pobyt do Finska, o kterém Hudeček již dříve uvažoval. Bez tohoto telefonátu by zřejmě nenásledoval roční studijně-pracovní pobyt ve Finsku, dva a půl leté pracovní působení ve světoznámé firmě v Japonsku, zakončené cestou kolem světa, a asi ani další angažmá v malém finském start-upu, kde pracuje dosud.
„Zavřela se za mnou brána na pražském letišti a já věděl, že teď už je to jenom na mně, že mohu být, kým chci, mohu být sám sebou,“ popisuje Hudeček své tehdejší pocity a pokračuje: „Díky mé znovuobjevené zvědavosti a tím nekontrolovatelnému výběru mnoha předmětů do indexu jsem se prostě musel trefit do toho jednoho předmětu na finské univerzitě, v kterém mě seznámili s finskou firmou zabývající se automatizací letišť. Shodou okolností se jednalo o téma, o kterém jsem přemýšlel ještě před cestou do Finska. U této firmy jsem nakonec zůstal dalšího půl roku. Díky, na poměry Erasmu, až nadměrného počtu získaných kreditů jsem se do Česka plánoval vrátit pouze na dokončení studia a pak jsem chtěl mířit zpět na sever.“
Finská firma však musela z finančních důvodů vývoj robotické buňky pro automatizaci letišť ukončit a vysněný návrat na sever se nekonal. Po náhlém konci prozkoumávání severu, tak další kroky čerstvého absolventa vedly až na daleký východ. Vzpomněl si na svůj dřívější sen, tedy možnost od firmy nacházející se kousek od Brna Alps Electric, pobočky nadnárodní japonské společnosti, a po absolvování několika pohovorů následoval skoro tříletý pobyt v jedné z nejvyspělejších zemí světa, Japonsku. Po intenzivním měsíčním studium japonštiny v Tokiu a po přesunu přímo do hlavní nástrojárny do Tooling Engineering Group na oddělení Precision Processing Engineering. Hlavní náplní byla konstrukce nástrojů na vstřikování plastů vyrábějících interiéry luxusních značek automobilů. V celé nástrojárně byl v podstatě jediný, kdo byl schopný vést jednání v angličtině a japonštině, proto se účastnil všech důležitých schůzek se zákazníky, ať už se jednalo o firmu BMW, Audi, Volvo či Jaguar.
Během třetího roku v Japonsku již však začal cítit, že neměnící se korporátní prostředí ještě není jeho konečná zastávka. Před tím, než se však Hudeček konečně někde usadí, se rozhodl pročistit si hlavu a neletět přímou cestou domů, ale uskutečnit další svůj sen, a tak z Japonska vyrazil na opačnou světovou stranu a během následujících 80 dní dokončil svou cestu kolem světa.
Svůj návrat domů měl perfektně naplánovaný, ale ruka osudu opět hodila kostkami v podobě dalšího nečekaného telefonátu. Kolegové z finské firmy, kde v závěru svého studia na FSI Hudeček působil, byli v procesu získávání financí na realizaci velkého plánovaného projektu a hledali dalšího nadšence do svého start-upu.
Práce ve Finsku znamenala obrovskou změnu. Přesun z velkého korporátu, který zastřešoval tisíce zaměstnanců po celém světě, do malého start-upu o 4 lidech. Tuto změnu Hudeček zpětně hodnotí velmi pozitivně, jako cestou vpřed inovacím – ale opět nic jednoduchého. Na podzim roku 2020 dokončili fázi vývoje robotické buňky a nyní se posouvají do fáze výroby, kterou by rádi uskutečnili pod vedením Hudečka ve spolupráci s českou strojírenskou firmou. Absolvent FSI současně hledá cesty, jak se více zapojit do dění na své alma mater, například uvažuje o zapojení současných studentů do plánované výroby či o spolupráci formou bakalářských nebo diplomových prací, a v budoucnu i o zapojení kreativních a inovativních studentů do procesu tvorby ideového návrhu řešení v oblasti automatizace a robotiky v leteckém průmyslu.
„Snažím se o své maximum, o své ganbarimashō(šó), ale vždy jsem i já potřeboval trochu popostrčit. Tam, kde jsem nyní, bych se nikdy nedostal bez lidí kolem mě. Jsem velmi vděčný za současnou příležitost a důvěru, kterou mi dali kolegové ve Finsku, a jsem nesmírně vděčný společnosti Alps Electric za kus života stráveného v Japonsku, který mě hodně posunul vpřed, taky za ten telefonát ze studijního oddělení i profesorům, se kterými jsem se během studia na FSI setkal. Doufám, že budu mít příležitost vše získané vrátit či předat zase dál,“ zamýšlí se nad svou dosavadní životní cestu i plány do budoucna Jan Hudeček.
Absolvent bakalářského oboru: Základy strojního inženýrství
Absolvent magisterského oboru: Výrobní stroje, systémy a roboty