Události na VUT v Brně | 15. 3. 2019 | Rubrika: Absolventka v zahraničí | Strana: 26 | Autor: Jana Novotná

Je to patrně naše nejlepší absolventka za posledních 30 let, ne-li všech časů. Takto Miroslav Píška, ředitel Ústavu strojírenské technologie a vedoucí odboru technologie obrábění Fakultystrojního inženýrství VUT, hovoří o absolventce Marii Illeové. Ta již sedmým rokem pracuje ve špičkovém managementu Airbus Hamburk, poslední rok v týmu projektu digitální transformace, kde se zaměřuje na obchodní činnost společnosti a na transformaci firemní kultury. Velká patriotka VUT je svému učiteli vděčná, že na ni nezanevřel, když tvrdila, že technologie není nic pro ni.

Co vás přivedlo ke studiu na VUT?

Láska k matematice a geometrii. Musím ale přiznat, že můj taťka a brácha jsou inženýři, což mě nejspíš v mém rozhodování ovlivnilo.

Jak se utvářel váš zájem o strojírenské technologie?

Chtěla jsem se věnovat čisté matematice a jejímu uplatnění v průmyslu, a tak první dva roky na VUT jsem studovala matematické inženýrství. O studium obecné strojní techniky jsem se začala zajímat, až když jsem se náhodou setkala s francouzskými studenty a dozvěděla se o možnosti double degree Industrial Engineering ve Francii, jinak by mě tam asi nikdo nedostal. Díky tomu jsem se spojila s profesorem Píškou a ruka byla v rukávě. Jeho přístup mě velice oslovil, neboť se snaží aplikovat veškeré vědomosti na praktické příklady a vybízí studenty ke spolupráci s praxí. Takže po dvou letech na matematickém inženýrství jsem si o rok prodloužila studium, dodělala si chybějící čistě strojařské předměty a na třeťák jsem vyrazila do Francie.

Za co času stráveném ve Francii vděčíte?

Studium double degree mi otevřelo dveře do světa i k sobě samotné. Jsem přesvědčena, že vyjet do ciziny člověka velmi posílí – musíte se velice rychle přizpůsobit novým podmínkám, jako je jiný studijní rytmus, cizí jazyk i kulturní zvyklosti. To, co považujete za samozřejmost, není samozřejmé pro ostatní národy. Myslím si, že to hrálo klíčovou roli v mém rozvoji a schopnosti rychle se adaptovat, což je v dnešní době jedna z nejdůležitějších kompetencí pro firmy. Už není až tak moc důležité, jaké máte vědomosti, ale spíše jak dovedete využívat svou kreativitu, jak moc jste inovativní, jak rychle jste schopni se učit nebo se naopak něco odnaučit a naučit se něco jiného. A v tomhle ohledu byl double degree výbornou školou.

Jaké bylo vaše rozhodování, když jste dostala nabídku od Airbus Hamburk?

V té době jsem měla skvělou pozici v jedné francouzské firmě v Brně, ale cítila jsem, že je zase na čase někam vyjet a poznat něco nového. Německo nebyla má vysněná cílová destinace, spíše mě zajímala Kanada. Ale když mi Airbus nabídl pozici v Hamburku, řekla jsem si proč ne a rozhodně toho nelituji, i když začátky nebyly úplně jednoduché. Bylo třeba, abych rychle pochopila, jak taková velká firma, která zaměstnává 134 000 lidí po celém světě, funguje a mohla Airbusu přinést nějakou hodnotu. První tři roky jsem jezdila po dodavatelích a pomáhala jim zlepšovat výrobu a kvalitu, což mi dalo velké znalosti různých industriálních procesů.

Tušíte, kolik je v Airbusu zaměstnanců z ČR?

V Airbusu v Německu je přes 70 rozdílných národností a Čechů je nás tu jen pár. Nikdy jsem nehledala národnostní sounáležitost, ale spíše společné hodnoty. Znám jen dva Čechy v Hamburku, shodou náhod také z VUT.

Je to právě rok, co jste zapojena do projektu digitální transformace, kde pečujete o firemní kulturu. Jak vaše nové kroky přijímají kolegové?

Optimalizace a otázky změn interních procesů mě vždy zajímaly, proto pro mě bylo velice snadné rozhodování, když Airbus před několika lety začínal velký digitální transformační projekt. Moje současná funkce je orientovaná spíše na „soft skills“ (měkké dovednosti) – na změnu firemní kultury a komunikaci. V dnešní době, a obzvláště pro tak velkou firmu, jako je Airbus, je komunikace velice důležitý nástroj, pokud chcete dosáhnout nějaké změny. Na všechny nové digitální projekty používáme agilní metodiky – už to je změna sama o sobě. Nejsme žádný start-up, který rychle mění svou strukturu, ale můžeme se inspirovat, jak takové týmy fungují. Pomáhám týmům soustředit se na to, co můžeme dělat jinak, kde můžeme něco zoptimalizovat, jak lépe využívat kolektivní inteligenci, jak nastavit samostatně fungující týmy, jaká je strategie Airbusu a jaké budou pozice ve firmě za pár let...

V souvislosti s Airbusem se tradičně mluví o tvrdé obchodní válce s Boeingem – ovlivňuje to nějak atmosféru ve firmě a myšlení zaměstnanců?

Konkurence je velice důležitá, pokud se chcete posouvat dál. My jsme za Boeing velice vděčni, protože nás to neustále nutí k inovacím a efektivnější výrobě. Bez takového partnera bychom se nevyvíjeli tak rychle. Já doufám, že jednou budeme vyvíjet nový program společně a vytvoříme „letecký ekosystém“, tak jak to dnes vidíme u BMW Group a Daimler AG.

Je možné zůstat u Airbusu celý profesní život?

V Airbusu je rozhodně možné zůstat celý život, protože je zde velice snadné změnit pozici a specializaci, je doporučeno měnit pozici každé 3 roky. Já sama bych se ke své práci, která je na pomezí HR a komunikace, jinak nikdy nedostala.

Lze se po takové zkušenosti vrátit domů a najít srovnatelné místo v ČR?

Do budoucna zůstávám zcela otevřená novým možnostem, uvidím, co přijde. Spíše než to, kde pracuji, je pro mě důležité, proč to dělám a zda mi odpovídá firemní kultura. Když bude příležitost, ráda se vrátím do Česka a budu se zabývat firemní kulturou a dopadem pracovního prostředí na život.